v Japonsku milujeme školu

studentská večeřeŠkolní rok v Japonsku oficiálně začíná až v říjnu takže mám celkem 3 týdny na aklimatizaci a výzkum. Můj školní semestr se skládá z předmětů které sem si vybral a pak z výzkumné části. Ostatní spolužáci taky ještě nemají vyučovací hodiny takže se věnují pouze výzkumu a setkáváme se v laboratoři pětkrát týdně. Co mě hned na začátku nejvíce překvapilo byl náš denní rozvrh. Nic není povinné, každý může přijít a odejít kdy chce. Do laboratoře se většinou chodí na jedenáctou hodinu, pak jde někdo na oběd nebo jí v učebně a večer v 7 občas jdeme všichni na večeři do restaurace. Z restaurace se vracíme kolem osmé hodiny, někteří jdou domů a někteří ještě pracují do deváté, desáté večer. Velká pozornost je zde věnována systematickém přístupu, výzkumu a týmové práci. V laboratoři trávíme opravdu mnoho času ale atmosféra je velice uvolněna a je zde vše co studenti potřebují. Nechybí počítače, servery, tiskárna a videohry. Někdy po večeři sedneme k televizi a hodinu nebo dvě hrajeme multiplayer.

Velice mě upoutala jakási pozvolnost práce, flow. Tempo je zde pohodové a laboratoř někdy funguje jako druhý domov. Překvapilo mě také velice pozvolné řešení problémů. Nad jednoduchým problémem, který jsem schopen rozhodnout za dvě minuty, strávilo pět studentů minimálně 5 minut.

To mi připomíná jeden mnohokrát přeformulovaný vtip:

Vědci se pokoušeli odhadnout složitost čínštiny. Vzali objemné skripta a šli se zeptat studenta Harvardu, za jak dlouho se zvládne naučit tento obtížný jazyk. Student odpovídá: „Čínština je to opravdu obtížná, ale myslím, že do dvou let bych to mohl zvládnout“. Poté jdou vědci se stejnou otázkou za studentem na Yale. Student dlouho listuje materiály a pak vysloví verdikt: „Rok a půl!“. Zanedlouho se vědci, spíše náhodou, zatoulají na Matfyz se stejnou otázkou. Student si sundá sluchátka a koukne na obrovské čínské skripta na stole. Palcem projede stránky, jak balíček pokerových karet, a povzdychne si: „To zas bude noc“.

V pondělí byl státní svátek o kterém jsem nevěděl, takže jsem šel normálně do laboratoře. Potkal jsem se tam s čínskou studentkou která byla , stejně jako já, obětí neznalosti. Za hodinu ale dorazili dva japonští kolegové, kteří se dobrovolně rozhodli strávit státní svátek v učebně (druhý den měli důležitou prezentaci). Nějak mi ten japonský způsob práce (který jsem zatím viděl) nekoresponduje s Lean(odkaz pro vzdělané) přístupem, za který je Japonsko tak opěvováno. Mám ale ještě hodně času přijít tomu na kloub! Nutno dodat, že studium na státní univerzitě si studenti platí, takže možná se dá hledat vysvětleni částečně i tady.

Martin Chapčák

O Martin Chapčák

fotograf, občasný cestovatel, softwarový inženýr a student ... v libovolném pořadí
Bookmark the permalink.

10 Comments

  1. Ahoj, super příspěvky, ale chtělo by to už nějakou dávku fotek :))

  2. Pingback: luottoa

  3. Pingback: anabolizzanti naturali

  4. First of all I would like to say wonderful blog!
    I had a quick question that I’d like to ask if you do not
    mind. I was curious to know how you center yourself
    and clear your head before writing. I have had a tough time clearing my mind in getting my ideas out.

    I do enjoy writing but it just seems like the first 10 to 15 minutes are generally
    wasted simply just trying to figure out how to begin. Any recommendations
    or tips? Thanks!

  5. Everything is very open with a clear description of the challenges.
    It was definitely informative. Your website is very helpful.

    Many thanks for sharing!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>